Právo doživotního bydlení v bytě, který má po smrti jednoho z rodičů připadnout dceři, lze nejlépe zajistit zřízením služebnosti bytu (často označované jako věcné břemeno).
Dle § 1297 občanského zákoníku dává služebnost bytu oprávněné osobě právo byt užívat pro vlastní potřebu. Pro váš účel je nejvhodnější toto právo zřídit formou tzv. odkazu (§ 1475 a násl.) nebo jako podmínku v závěti. V praxi to znamená, že dcera nabyde vlastnické právo k bytu, ale toto právo bude zatíženo povinností nechat pozůstalého rodiče v bytě bezplatně bydlet.
Aby byla ochrana stoprocentní, musí být tato služebnost zapsána do katastru nemovitostí ČR. Tím získá pozůstalý rodič věcné právo, které je účinné vůči komukoliv (i kdyby dcera byt v budoucnu prodala). Takto zřízené právo je nepromlčitelné a poskytuje silnou právní ochranu uživatele bytu.
Pokud jde o finance na bankovních účtech, je situace složitější z důvodu povinného vypořádání dědictví. Ačkoliv dispoziční právo k účtu dle § 2664 občanského zákoníku smrtí majitele nezaniká a pozůstalý rodič může s penězi dále nakládat, tyto prostředky právně stále tvoří součást pozůstalosti.
Aby se tyto peníze staly výlučným majetkem pozůstalého rodiče a nebyly předmětem sporů nebo vypořádávání s dcerami, doporučuji následující kroky:
-
Využití dědické smlouvy: Podle § 1582 a násl. můžete s dcerami a manželem/manželkou uzavřít u notáře dědickou smlouvu. V ní lze výslovně uvést, že veškeré finanční prostředky na účtech připadnou pozůstalému manželi. Dědická smlouva je nejsilnějším dědickým titulem a má přednost před závětí.
-
Zřeknutí se dědického práva: Dcery se mohou dle § 1484 předem zříci svého dědického práva k určité části majetku (v tomto případě k financím) ve prospěch rodiče. Toto zřeknutí vyžaduje formu veřejné listiny (notářský zápis).
-
Vypořádání společného jmění manželů (SJM): Pokud finance pocházejí z úspor za trvání manželství, spadají do SJM. Podle § 764 odst. 1 se v dědickém řízení nejprve vypořádá SJM, kdy pozůstalý manžel automaticky obdrží polovinu těchto prostředků, a teprve druhá polovina (patřící zesnulému) jde do vlastního dědictví.
